Alpy 1992 - II.cykloturistika

   1992 - opět po roce vyrážíme na kole do Alp. Tentoktát s kamarádem Liborem, již prověřenou Prakticou BC 1 a barevnými negativy Equicolor, Scotch a Konica. Začínáme stejnou trasou, jako já vloni a poprvé spíme poblíž hranice u Strážného. S malými obměnami kopírujeme už známou cestu přes Passau a Trostberg k Chiemsee. Poctivě jsme na přejezd trénovali - letos si dáme do těla! Odbočujeme na Reit im Winkl a Kitzbühel. Pomaloučku, po několik hodin se dřeme do strmých sedel, která zatím nepřesáhla 1200 m n/m. Následují strhující sjezdy, kdy osobní auta zůstávají daleko za našimi přetíženými koly. Ale to je ještě nic proti tomu, co nás čeká...

Na cestě do průsmyků! Bikerovo zátiší Přístřeší u Kitzbühelu

   Míjíme impozantní, zasněžený Kitzbühler horn a na nocleh se nám nabízí nádherný, útulný seník s čerstvě zabaleným senem. Cestovatelská idyla! Ráno se naše "cyklo-tahače" rychlosí téměř nepřevyšující 5  km/h derou do sedla Thurn (1270 m). Pak se však "sedmdesátkou" řítíme do Mittersilu a i motorkáři nám závidí... Uhýbáme do údolí Neukirchenu k vodopádům Kriml a do sedla Gerlos (1507 m a 17% stoupání). Pár hodin šlapání do kopce se nám hned splácí "sešupem" k Innu, kdy computery našich biků zaznamenaly 80 km rychlost. Míjíme Insbruck a před Immstem odbočujeme do ötztalského údolí na Sölden. Perfektní, hladká silnička kopíruje horskou bystřinu a cesta sice stále, ale jen mírně stoupá. To je v kontrastu s mohutnou, do nebe se tyčící hradbou štítů před námi. Je jasné, že přijdou těžké chvíle... U střediska Obergurgl již computery ukazují 4 km/h, nebo jen "0". Těžce se rveme o každý metr, ale ještě pořád jedeme! Nadmořská výška 1500m, 1800m a pak už jsou výškové cedule po 50m. Sedlo Timmelsjoch má 2500 m n/m a my raději ani nesledujeme, jak se k němu (téměř) neblížíme...

Pravá česká snídaně Ráno v údolí Ötzu Ötztalská kotlina

   Vjíždíme do sněhových splazů a je třeba se teple obléci. Chvilka oddechu! Jedeme dál 2000m, 2100m... a najednou sjezd do nižšího sedla! Docela k vzteku! Fouká silný vítr a my ani z kopce nijak rychle nejedeme. Než znovu začneme stoupat, objevujeme výškovou tabulku s 1700 m n/m! Pár beznadějných sešlápnutí pedálů proti narůstajícímu vichru a ... jdeme!!! Nahoře v sedle (2500m) je celnice a nádherný výhled na italskou stranu. Po potěše oka se spouštíme do údolí k Meranu. V serpentinách žhavíme ráfky kol a ve skalních tunelech trneme, zda proti nám něco vyjede. A pak už je tu mírné údolí italských jabloňových sadů. Jedeme k opevněnému městečku Glurns a na hraniční přechod se Švýcarskem Taufers. Po perfektní silničce se tentokrát v pedálech kol vydrápeme do sedla dal Fuorno - Offenpaß (2320 m) a sjedeme do milého švýcarského letoviska Zernez. Tady nás potěší nádherné lesní tábořiště s připravenými hromadami dřeva, ohništi a podsadami pro stany. Nedaleko si vesele zurčí Inn.

Do sedla Timmelsjoch Pohled "zpět" Sedlo Flüelapaß

   Čeká nás asi poslední tvrdý alpský oříšek - sedlo Flüelapaß nad Davosem. Silnička k němu strmě, ale rovnoměrně stoupá nádhernou krajinou s mnoha plesy. Po 4 hodiny jedeme v kuse necelých 30 km do kopce. Konečně tam jsme, vrcholové foto ve výši 2380m a teď už jen sjezd z Alp a překonat Šumavu! Ve sjezdu do Davosu si děláme rychlostní rekord 86 km/h. Prohlédnout Davos a "dolů" do Lichtensteinska. Zbývajících cca 50 km jedeme pod hodinu.
V údolí nás dohání obávaný nepřítel - déšť. Na okraji Vaduzu se ukrýváme na dětském hřišti a v dřevěném sroubku strávíme dva dny čekáním na lepší počasí.

Lavinová bariéra nad Zernezem Ráno u Innu Hraniční most na Rýnu

   Po tak dlouhé přestávce jsou nohy pěkně ztuhlé. Ploužíme se Vaduzem, mlsně nahlížíme do obchodů a těšíme se domů na české pivo. Ještě vyfotit starý známý most a podél Rýna na sever. Po chvíli se rozjíždíme na náš "rovinový" průměr 33 km/h a docela brzo jsme u Bodamského jezera. Přes Kempten, Kaufbeuren a Landsberg dojíždíme do Mnichova. Nutno říci, že po hodině jízdy předměstími máme metropole po krk. V centru se vděčně napojujeme na turistickou stezku, která podél Isaru míří z města ven. V nastálém pařáku míříme rovinou Isaru na Landshut a Degendorf. Trocha stoupání k Zwiesselu a hranice je na dohled. Poslední nocleh v Bavorsku a druhý den naše kola sviští po "Plzeňské". Jak jsme za celou cestu neměli nejmenší potíže s automobily, tak teď nám to naše silnice bezezbytku nahrazují. Bezohlednost a bezohlednost. Rumun s kamiónem nás na docela prázdné silnici natlačí za krajnici a pak za použití podtlakových houkaček smete do příkopu. Kam jsme se to vrátili...? Zdeptáni dorážíme do Berouna a už ani nemáme chuť dojet těch 24 km do Kladna. Trochu se opíjíme...
Ráno je líp a hodinu po startu míjíme "Sedlo Růžek", vršíček u naší kultovní nálevny. Jsme doma!
Resume: 1610 km za 13 dní (12 jízdy), 1 sedlo nad 2500m, 2 nad 2300, spousta dalších..., rychlostní rekord 86,2 km/h, 3 nafocené filmy a hromada krásných zážitků.

Bude to nějaký čas trvat, ale až se vzpamatuju, pojedu zase!

Ráno na břehu Isaru

Zpět na Alpy 91         Alpy 1994