Alpy 1991 - cykloturistika

   1991 - ukradli mi kolo-favorita a já si koupil nové - horské! Hned, co jsem zjistil, co vše je na něm možné, jsem se rozhodl: "Na dovolenou pojedu na Biku". Jenže moji "parťáci" ještě před startem postupně odpadali a už jen na mě zbylo rozhodnutí - kam? Nakonec jsem si vzal spoustu map, kámošku Prakticu BC 1, několik diáků Scotch, spoustu jídla a s 15 kg bagáže vyrazil za nosem.
První předběžný cíl: Šumava. Večer jsem tam byl a v lesích za Vimperkem si ustlal v křoví. Ráno bylo slunečné a mě to táhlo do Německa. "Dobře, pas mám a mapu střední Evropy taky, jedu dál"! Další cíl: Passau. Dosaženo v poledne. Teď tedy Braunau am Inn. Večer na místě; každý z obou dnů přes 190 km! Šílené, kam pokračovat? Ráno se uvidí...

Kolo - tahač Překvapení Nocleh v lese

   Pojedu se podívat k Chiemsee na alpské štíty a pak nějak zpět. Od jezera ale pokračuji na Aschau a najednou se po delším stoupání za zatáčkou vynořují zasněžené vrcholky skalnatých velikánů. Jako na dlani. Je rozhodnuto. Cítím se dobře, jedu teprve 2,5 dne, mám čas - pojedu dál!
Následuje úžasný sjezd do Kufsteinu a zde nocleh v kempu. Druhý den pokračuji v průjezdu údolím Innu po okreskách do Innsbrucku a Imstu, kde mám další noční pauzu.

V údolí Innu Lavinová bariéra Nocleh u Imstu

   Protože mě začíná bolet koleno, rozhoduji se k pozvolnému návratu. Jenže odtud musím stejně projet zbytek údolí do sedla Arlberg, tak vlastně pokračuji dál. Drsný stoupák na Arlberg, hodinový sjezd "šedesátkou" do Bludenz, Feldkirch... Jsem na hranici se Švýcarskem a Lichtensteinskem. To zní lákavě, v Lichtensteinsku byl zatím jen jeden známý... Proto ještě trochu odbočím z návratové trasy, v průběhu hodiny projedu většinu země a navečer se utábořuji u dřevníku knížecího zámečku. Ve slunném ránu si prohlédnu celé hlavní město Vaduz a po dřevěném mostě překonám Rýn, který je zde pouze formální hranicí do Švýcarska.

Most přes Rýn Státní hranice Vaduz

   Teď ale opravdu nejkratší cestou domů. Únava už dosáhla té roviny, že ani nefotím, pouze tupě šlapu do pedálů. Ve vískách mě předjíždí babičky na kostitřasech jedoucí na nákup, či do kostela. Podél Rýna dál mířím k Bodamskému jezeru. Zde se zastavím vykoupat a přespat. Jenže domorodci mě s účastí sdělují, že v Sovětském svazu právě došlo k převratu a Gorbačova zavřeli... Co teď!? Dá-li koleno, dojedu do německé Železné rudy a uvidím.... Plný obav mířím na Mnichov, Landshut, Degendorf... Pak přejíždím hranici a zdá se, že obavy byly pro tentokrát plané. Projedu nejnudnější úsek trasy, Klatovy - Beroun a už mě čekají pouze "známá sedla" Chyňava, Hřebenka a Kožovka a jsem doma. Vyhublej, hladovej a šťastnej. Stálo to za to!
Resume: Za 8 dní 1260 km, 4 země, 2 sedla nad 1300 m a 2 sedla nad 1500 m n/m.

Až se z cesty vzpamatuji, pojedu znova!


Zpět na Galerii 2         Alpy 1992